neděle 28. října 2012

Jak chutná New York? "Asie"



Momofuku Noodle Bar

Cuketka tvrdí, že mu David Chang, šéfkuchař restaurací Momofuku, neotřele kombinujících asijské tradice s moderním americkým přístupem, způsobil trvalé poškození mozku. Odteď že dělí čas na období před a po Momofuku. To znělo jako rozkaz a Momofuku Noodle bar se tak stal hlavní položkou na našem newyorském “to do” listu. A štěstí se na nás usmálo. Dostali jsme se dovnitř i bez rezervace a byli jsme usazeni na privilegované místo přímo za bar, který odděluje kuchyni od placu. Mohli jsme tak bez uzardění “čumět” kuchařům přímo pod ruku. Ano, správně. V Momofuku zcela zrušili oddělený prostor kuchyně. Tady se vaří v přímém přenosu. 


Má to ale i několik nevýhod. Na intimní konverzaci tu můžete zapomenout, protože všude kolem se smaží bůček, vaří nudle a cinkají nože. Co chvíli musíte uhýbat před tácem číšníka-učně, který nosí použité nádobí úzkým prostorem přímo za vašimi zády. Ale “váš číšník” si vás neokázale, ale jistě a pozorně všímá a tak máte vždy vše, co potřebujete. 

Oběd je tu ve znamení bochánků a nudlových polévek. Bochánky (jemňoučké nasládlé placičky z kynutého těsta) si můžete dát s klobáskou Merguez, vepřovým, krevetami či houbami. Splňuje-li vaši představu o obědu spíše miska pořádně horkého vývaru s nudlemi, má pro vás Chang dva druhy rámenu a zázvorové, či pikantní nudle. 


My se rozhodli pro vyhlášený Momofuku rámen a vepřové knedlíčky. Vývar chutnal opravdu zásadně uzeně a nudlím v něm dělalo společnost ztracené vejce společně s vepřovým pupkem a vepřovým ramenem. Bohužel, nemůžu vám popsat, jak skvěle rámen chutnal, protože uzenou chuť nesnáším a tudíž si jí nemůžu logicky plně vychutnat. Ale soudě dle toho, že Petr nad ním ztratil řeč bych řekla, že byl dost dobrý. 


“Moje” bochánky byly sametově hebké a omáčka hoisin jim dodala skvělou pikantnost. Celé jídlo mělo jen minimum ingrediencí poskládaných trochu jako hamburger na ležato. Kynuté bochánky, omáčka hoisin, vepřový bůček, pórek a nakládaná okurka tak tvořily velmi originální americko-asijskou kombinaci. Naprosto upřímně ale musím přiznat, že mi nechutnalo. “Pork” na jídelním lístku totiž znamenalo “bůček”. Kromě zkaramelizovaného tuku a několika libových míst byl tedy obsah bochánků fakt hodně hodně tučný. “Pork buns” jsem tedy snědla, ale aby v parném počasí při turistění New Yorkem nedošlo k nehodě, musely být do žaludku následovány dvěma lahvemi Coca coly. Ale přes to jsem na Momofuku nezanevřela. Restaurace, kde sedíte přímo naproti kuchařům jsem zatím viděla jen v televizi a věřím, že kdybych si byla vybrala z jídelního lístku cokoli jiného, byl by můj zážitek i chuťově dokonalý.

 Hop Kee

Tohle místo, které se v China Townu plném cedulí skoro nedá najít, proslavil ve své show šéfkuchař Anthony Bourdain. Ten sem, soudě dle velkého počtu jeho fotek na stěnách, chodí poměrně často. Stejně tak Bill Cosby a další osobnosti. Hop Kee ale podle toho rozhodně nevypadá. Nachází se v podzemí a jde se sem po velmi příkrých schodech. 


Za nimi naleznete menší lokál s koženkovými sedačkami v americkém stylu a jakoby nedopatřením implantovanou rodinu Číňanů v uniformách. Ti se vyznačují naprosto neutrálními výrazy. Na internetu se to na Hop Kee hemží pochvalnými recenzemi, ale naše jídlo ve mně žádnou extatickou reakci nevyvolalo. Bylo tak nějak čínsky dobré. Což ovšem nevylučuje konstatování, že Hop Kee podává jídlo ve velmi dobrém poměru kvality k ceně. 


1 komentář:

  1. Vim že závidět se nemá, ale Momofuku závidim a moc! Rámen je ultimátní jídlo! A jednou se kněmu dokopu a uvařim ho :-D

    OdpovědětSmazat