Umění marmelád je v současné době dle mého názoru hlavně uměním vhodně kombinovat sladkost či trpkost ovoce s vhodnou verzí Gelfixu – chemického amarounu na želírování. Existují totiž různé poměry Gelfixu: 1:1, 1:2, nebo 1:3, přičemž první číslice značí kila cukru a druhá kila ovoce. Mně osobně při přidávání několika kil cukru do jednoho hrnce ovoce docela mrazí, proto volím drsnější Gelfix, který zařídí želírování i s menším poměrem cukru. Ale možná je to z hlediska chemie mnohem větší zlo, než cukr. Nevím. Rozhodněte se také podle velikosti nádoby, kterou máte. Jen málokterá nádoba pojme tři kila ovoce a k tomu kilo cukru. Důležitá je ale kyselina citronová. Pokud marmeláda nezhoustne, což se u kyselejšího ovoce stává neustále, přidávejte po špetkách kyselinu citronovou.
To asi víte, ale na zkoušku želírování vezměte menší talířek, kápněte na něj trochu marmelády a nechte chvíli ztuhnout. Pokud se tekutina hýbe, je to špatné a neztuhne ani ve skleničce. V tom případě do směsi přidejte půl čajové lžičky kyseliny citronové. Když se ani nehne, máte vyhráno a můžete plnit. Neměli byste do marmelády moc sahat příbory, kterými marmeládu zároveň ochutnáváte. Všechno by mělo být víceméně sterilní. Samozřejmě i skleničky, do kterých budete plnit.
Pokud chcete zavařovat hodně ovoce, docela se vyplatí zakoupit plastový trychtýř. Zavařovací trychtýř je širší než klasický a proto vám pomůže horký obsah sběračkou směřovat přímo do zavařovacích skleniček a nebudete je mít všude kolem hrdel opatlané, což je nebezpečné při dlouhém skladování. Na nečistotách v závitech se může vytvořit plíseň.
Tak a teď jsem vám předala úplně všechny své znalosti týkající se zavařování. Na příští léto jste zcela vybaveni.
