neděle 29. července 2012

Berlin Berlin


Ahojte děcka, jsem ráda, že mě Petřík taky jednou vyvez, že udělal něco pro rodinu! A tak jsme jeli do Berlína!

Cestou  jsme bohužel museli překonat několik dopravních omezení a tak jsme do Berlína dorazili totálně vyhladovělí. Vzhledem k tomu, že bylo potřeba během jednoho dne vidět všechny pamětihodnosti a především food market v obchoďáku KaDeWe, jídlo se muselo vyřešit opravdu rychle. A co si v Berlíně dát hodně rychle? No přece Currywurst! 



Bájný Currywurst bez úhony stráví asi jen obyvatelé východní a střední Evropy. Ostatní mají zažívací potíže, jen co se na kombinaci tučné klobásy, kečupu s práškovým curry a plnidla ve formě bílé housky podívají. Omáčku z rajského protlaku a dvanácti druhů indického koření, obávanou žlučníkovou zátěž milionů Berlíňanů,  vymyslela v 50. letech kuchařka Herta Heuwer. Svou omáčku si nechala dokonce patentovat pod názvem Chillup (chilly + ketchup). 


My jsme se tuto specialitu rozhodli ochutnat ve stánku jménem Wursterei. Na vývěsním štítu mají napsáno “Wir lieben Wurst!” – no nekupte to! Stánek se od ostatních na berlínské stanici Zoo liší tím, že slibuje zdravé a čerstvé klobásy a párky z regionální produkce. Jestli jim uvěříte, nechám na vás.  Jejich filozofii si můžete přečíst zde. Že se stánek nachází naproti hotelu Waldorf-Astoria poznáte podle toho, že se klobásy pečou na lávovém grilu a sníst si je můžete u obrovského a čistého dřevěného stolu s keříky rozmarýnu. Prostě currywurst, ale ve stylu. Petřík do toho šel, já jsem opatrně zvolila drůbeží klobásu.

Monsieur Vuong
 Je jeden z momentálně nejvíc “trendy” podniků v Berlíně. Nachází se ve čtvrti Mitte, která je tak nějak trendy sama o sobě. Dá se říci, že Berlíňané tento podnik s vietnamskou kuchyní přímo okupují. I když je celé bistro včetně venkovních lavic beznadějně plné, na ulici postává vždy další hlouček minimálně deseti lidí, kteří čekají, až se někde uvolní alespoň centimetr čtvereční na sezení. Takže pokud byste vyrazili v deseti, zřejmě si velmi dlouho nesednete. Dvojice ale odbavuje sympatická vietnamka bezchybně a poměrně rychle. 



Menu se mění každé dva dny tak, aby byla zaručena nejvyšší čerstvost surovin. V jídelním lístku tak naleznete několik málo opravdových stálic jako je polévka Pho, ale opravdové denní menu je vyvěšeno na tabulích. Já jsem si z aktuální nabídky vybrala Bun Bo a měla jsem problém dát ho ochutnat i svému nejbližšímu! Zažili jste někdy ten pocit, že musíte jídlo hrozně rychle sníst, aby vám ho nikdo nesebral?

Bun Bo od pana Vuonga bylo jemně říznuté indií. Cítila jsem v něm hodně citronové trávy, zázvoru a trochu curry, s čímž jsem se u “českého Bun Bo” zatím nesetkala. Vuongovi kuchaři k Bun Bo přidali i trochu čerstvého chřestu a mrkev se sezamovými semínky. Petr měl kuřecí Pho, jemuž sice nic nechybělo, ale vedle Bun Bo vypadalo doslova jako nemastný neslaný chudý příbuzný. 



Budete-li mít cestu do Berlína, Monsieura Vuonga si nenechte ujít. Nenechte se odradit tím, že sezení není úplně komfortní a budete na něj chvilku čekat, ale za ten zážitek to stojí. Jestli i vás chytla “vietnamská vlna”, musíte tento koncept okusit a vidět. A jestli vás nechytla, můžete alespoň zblízka okukovat, co zrovna nosí trendy Berlíňanky.

1 komentář:

  1. K Vuongovi se budu muset jít podívat... Ale v Berlíně je ten problém že podniků kam se člověk musí podívat je strašně moc :-)

    OdpovědětSmazat